Profil

Často se říká, že společnost je taková, jaký je její majitel. Ne jinak je tomu i u nás. O našem majiteli bylo řečeno mnoho věcí, „muž čísel“, „pan DPH“ (když vysvětloval jeho konstrukci), „robot“, „Dr. Sheldon Cooper“, ať platí to, či ono je pravda, že je suchý a svým způsobem neosobní. A stejná je i tato společnost. Na stranu druhou o něm bylo řečeno i to, že „je kapitalista jako řemen, ale na jeho slově by se dalo dříví štípat“ nebo také, že „ve správnou chvíli umí položit tu správnou otázku“. A stejná je i tato společnost.

Jeho syn o něm říká „nikdy se nevzdává“. A na tom asi něco bude, protože se raději nad něčím zhroutí, než by přiznal, že už nemůže a že se musí vyspat. Když něco, podle jeho rozboru, má jít, tak to musí jít udělat. Je to přeci deterministické, a tak musí existovat konečný počet kroků vedoucích ke správnému výsledku. Počet kroků je irelevantní, musí to jít a my to musíme dokázat, opak by byl selháním. I taková je tato společnost.

Polovina lidí říká „má vždycky pravdu“, druhá polovina „myslí si, že má vždycky pravdu“. Obě skupiny se liší jen v jediné věci, ta druhá nikdy nemůže najít konkrétní příklad. Svět není černobílý a pravda není jen jedna, nahlížet na svět jinak nelze postavit do roviny s „mít nebo nemít pravdu“. Mnohem více se hodí říci „ne zlí, ne dobří, zkrátka jiní“ a parafrázovat tak výrok Viktora Dyka. I taková je tato společnost.

Mnoho lidí o něm proneslo „říká věci bez obalu, tak jak jsou“. Krásně to vystihl jeho kolega, který mu připomněl, „se svým vrozeným taktem, jsi mi řekl, abych vypadnul z jednání, které jsem si chtěl jen poslechnout“. Není to ale tak zlé, jak to vypadá. Ze stejného jednání vyprovodil i přítelkyni jednoho z kolegů a to tak, že jí sdělil „jsi mým hostem, sedni si k jinému stolu a dej si, co chceš“, zeptala se, zda si může dát „I vodku?“ a on opáčil „I vodku, jen se už přesuň“. Jakkoli se tento odstavec snaží působit sarkasticky, významem je pro klienta stěžejní. Dozvídat se věci přímo a bez obalu může být nepříjemné, ale neodmyslitelně to patří k činnostem profesionála poskytujícího poradenství jakéhokoli druhu. Pravda je lepší než milosrdná lež. I taková je tato společnost.

V článku o kultu osobnosti, určitě stojí za zmínku i to, co řekl on sám. Stěžejním výrokem by pak bylo „Měnit názory z hodiny na hodinu je luxus, který si já už nemohu dovolit.“. Představíte-li si situace, kdy takový výrok mohl zaznít, pak v zásadě existují dvě. První, kdy někdo změnil názor a on jej za to kritizoval. Druhá, kdy se zmýlil a musel za to nést zodpovědnost. Anály o tom sice mlčí, a ačkoli zcela jistě nastala ta první, já se budu věnovat o té druhé. Ať se kdy rozhodnu jakkoli, ať už jsou má vodítka pro dané rozhodnutí jakkoli bohulibá, musím přijmout zodpovědnost za důsledky svých činů, rad i nabídek. Síla přináší zodpovědnost. I taková je tato společnost.

Dalším jeho, dnes již proslulým výrokem, je „takhle to kouzlo nefunguje“. Pokud nejste špičkový IT profesionál (a ten je jen jeden) tak tuto větu uslyšíte, zní v uších a zní odporně. Má dva významy, v prvém vám říká, že jste to neanalyzoval do všech důsledku a v druhém, že on ano. Ta věta se vám nikdy nezačne líbit, ale posouvá věci a lidi dál. Nutí nás více se snažit, dokázat to aby nezaznívala, být lepší. I taková je tato společnost.

Být lepší v jeho pojetí neznamená nedělat chyby, ale učit se z nich. Je to parafráze na motto někdejších manažerů společnosti Nokia. Ti věřili, že pokud zaměstnanec udělá chybu a poučí se z ní, pak je to ta nejlepší investice. U nás to platí dvojnásob, protože přijde velký šéf, napraví to, uzavře dohodu se zákazníkem, přijde a dá najevo, že to byl (zase) on, kdo to musel vyřešit. Nebude vás to stát prémie, ale i tak si to náležitě užije a garantuji vám, že si to budete pamatovat do smrti. Byť na vás nikdo nezvýší hlas a bude se celou dobu usmívat (což je zlé znamení, protože normálně se mračí). I tak to u nás je.

Hledáte kamaráda na veselé chvíle, jste na špatné adrese. Hledáte někoho, „kdo zůstane, když všichni ostatní odejdou“ (tohle je mimochodem opět jeho výrok), jste tam, kde máte být. Jsem člověk, který má svou čest, váží si jí nadevše a za žádnou cenu ji za nic nevymění. Věřím ve svět hrdých, čestných lidí, bojujících za pravdu a ideály, které překračují život každého z nás, věřím v lidství, jako jednotící prvek našeho bytí a to, co vytvořilo naši kulturu a udělalo z nás společnost. Ctím hodnoty, chápu je jako dědictví, zrozené z minulých zkušeností naší civilizace. Nosím je ve svém srdci, předávám je dál a věřím, že zůstanou naší společnou historií a odkazem budoucím generacím.

Kdosi také řekl, že jsem „komplikovaná osobnost“. Tak takový jsem já i tato společnost, komplikovaný, těžký na strávení, hrdý a přímý

Jan Svoboda
majitel, jednatel